RVP_VT 21 – Výukové hry

Výukové hry

Určitě do výuky patří, ale … vhodných her je jako šafránu, nepočítáme-li drobné hříčky k procvičování učiva (většinou v Aj, ale to nevadí).

Ve hře se žáci učí metodou pokusu a omylu, snaží se proniknout do pravidel a pochopit cíl, kterého má dosáhnout.

Hry samozřejmě proces vytváření a retenci mentálního modelu všemožně podporují – formou jednoduchých cílů, odměn a zpětné vazby. Hry jsou motivující svým systémem strukturovaných odměn, což vzbuzuje u žáků zájem získat další bonusy, splnit levely atd.

Hry pomáhají dětem cvičit pozornost, rozvíjejí soutěživost, koordinaci, propracovanější hry i kooperaci.

Jak už uváděli někteří kolegové, velmi záleží na způsobu použití hry, aby to nebyla jen jakási záplata času ve výuce.

Pan Cikalo vyjádřil přání, aby začaly vznikat výukové hry natolik zajímavé, že by mohly směle konkurovat hrám komerčním. Určitě to je přáním nás všech pedagogů (kromě kolegů paní V. Pochobradské J). I když jsem v tomto směru trochu pesimistický, protože hlavní roli zde opět hrají peníze. V současné době je školství, které se potýká s nedostatkem financí a dalšími systémovými těžkostmi, sotva lukrativním prostředím pro vývojáře her. Ale blýská se na lepší časy, kdy skupiny nadšenců tvoří právě takové produkty (Europe 2045, Ekopolis).   

Na závěr bych použil část kapitoly Učení hrou z knihy Game Industry:

Aplikace nových médií do výuky probíhá postupně a spíše nenucenou formou, často vlastní iniciativou učitelů. Instituce modernizující osnovy ještě nemají dostatečnou znalost nových médií a nevnímají hru jako plnohodnotnou formu výuky. Úspěšné aplikace snad časem pomohou vytvořit základ pro naplnění čtyři století staré vize J. A. Komenského: „škola hrou.“