Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

RVP_VT 21 – Metodika vzdělávacích technologií

Úvodem své reflexe bych poukázal na poznatek, který považuji za nosný, pro úspěšné a účelné nasazování moderních vzdělávacích technologií a rozvoj pedagoga – a to je vytvoření si osobního vzdělávacího prostředí.

Ve studijních materiálech ke 4. týdnu je popisována poupravená Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí. Jsou definovány 4 fáze či kroky, které by měly nasměřovat učitele k vytváření vzájemně kooperující skupiny, která povede všechny k soustavnému zdokonalování výukových postupů. Pro sebe jsem si tyto 4 kroky zestručnil:

1)      Otevřenost – potřeba své nápady a výsledky práce zveřejňovat, nebát se diskuze i konstruktivní kritiky, jen tak se mohou mé postupy zdokonalovat.

2)      Návodnost – členové skupiny vzájemně se podporujících účastníků sítě svými nápady, návody a postupy na otevřených diskuzích, blozích apod. ukazují – „táhnou“ ostatní na cestě za poznáním

3)      Zapojení – začíná se zapojovat i samostatně vzdělávající člen skupiny do diskuzí o společných problémech. Je důležité vytvořit si podnětné osobní vzdělávací prostředí.

4)       Spolutvorba – závěrečným krokem je společná tvorba nějakého nového postupu, metody apod.

Myslím, že právě tento kurz probíhá v duchu Bloomovy taxonomie pro kreativní prostředí. „Jádro“ účastníků zvěřejňuje, diskutuje  své nápady, metody, které jsou pro další návodem a postupně se i další zapojují do společných problémů a vytvářejí si své osobní vzdělávací prostředí. Spolutvorbou skupiny je vytvoření moderního a inovativního vzdělávacího prostředí.

A to je, dle mého názoru, velmi důležité, protože žádný kurz DVPP nedokáže tak rychle reagovat  na rozvíjející se svět moderních technologií a hlavně aktuálně řešit problémy, které tento rozmach přináší.

Dále uvedu, některé postřehy, které mě nejvíce zaujaly v příspěvcích kolegů k této lekci.

V svém příspěvku David Mikuláš shrnul v pěkném přehledu nástroje, které nám pomohou nabídnout výukové aktivity s využitím IT technologií, kterými můžeme oslovit „síťovou generaci“.  Také spojení uč-IT-el stav-IT-el je velmi výstižné.

Iva Dobiášová nádherně propojila dílo Komenského se záplavou informací, kterými jsme obklopeni. Podobné pocity, které vyjadřuje paní Iva, má asi více zúčastněných. Myslím, že dobrého průvodce jsme našli v osobě pana Bořivoje Brdičky a dále to bude už na nás, jak budeme své osobní vzdělávací prostředí rozvíjet.

Skvělou úvahu o potřebě propojení a spolupráce připojila Mira Friedrichová. S myšlenkou, že  důležité je naučit studenty používat digitální technologie k řešení konkrétního problému, který se technologií netýká, musí většina souhlasit. Stejně tak i s výzvou ke spolupráci učitelů ostatních předmětů s učiteli IKT, kteří vědí  JAK, ale mají problém s CO učit.

Velmi mě potěšil příspěvek Jiřího Soukupa, zabývající se problematikou kyberšikany, protože  se stejně jako pan Jiří domnívám se, že metodika zvládání a řešení nebezpečí na internetu se chtě – nechtě, stává nedílnou součástí komplexu metodik vzdělávacích technologií pro 21. století a internetu 2.0.

Další velmi zajímavé příspěvky pojednávají o konkrétních možnostech využití některých aplikací dostupných online přímo ve výuce a zkušenostech při jejich začleňování do výukových procesů.

Na závěr přidám jednu skeptickou myšlenku k vybavení počítači 1:1. V článku Americké hybridní školy pro síťovou generaci je uvedeno, že budoucí vývoj školství a s ním spojené zavádění moderních efektivních metod výuky založených na vybavení žáků počítači 1:1 musí být nutně doprovázen skutečnou reformou ověřování výukových výsledků.

V našich podmínkách je vize vybavení žáků počítači 1:1 otázkou zřejmě hodně vzdálené budoucnosti. Zatím si neumím představit většinu pedagogů, kteří by dokázali této vybavenosti 1:1 smysluplně využít. Nejsem si ani jist, zda naši žáci (na základních školách) jsou na tuto možnost připraveni (to ale není jejich chyba, zde hraje roli společnost a její priority). Zde mám na mysli jejich hodnotový žebříček, který je odlišný třeba právě od žáků na amerických či japonských školách.  Chybí tu „hlad po vzdělávání se“.


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Myslím, že v USA je situace se zájmem o vzdělávání hodně podobná té naší. Jsou oblasti, kde jsou děti již od útlého věku přesvědčeny, že nemají šanci se v životě uplatnit, a tak kašlou na všechno. Ony hybridní školy mají tu velkou výhodu, že si žáky mohou vybírat. Berou samozřejmě jen ty, kteří mají zájem. Situace v Asii obecně je skutečně dost jiná. Rodiče ve vzdělání svých dětí vidí jedinou naději, jak zajistit budoucnost nejen jim ale i sobě (je zvykem, že se o ně ve stáří postarají). Nejnovější vývoj ale třeba i v Číně ukazuje, že VŠ vzdělání ještě automaticky neznamená mít lukrativní zaměstnání. V budoucnosti budou nezaměstnaní i vysokoškoláci. Uspěje jen ten, kdo bude disponovat nejen znalostmi ale i dobrými kreativními nápady.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.