Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Příspěvky se štítkem „ZŠ“

RVP_VT 21 – Hodnocení výukových výsledků

Testování na ZŠ

V jedné reakci k materiálům k 6. týdnu byl zmíněn citát Alberta Einsteina: Vzdělání je to, co člověku zůstane, když zapomene vše, co se učil ve škole. A tím vyvstává položená otázka: Jak chceme hodnotit nebo dokonce měřit vzdělání?

Můj názor je, že by testování probíhat mělo. Ne však jako porovnávání škol, tříd, jednotlivců, ale jako sledování rozvoje jednotlivce.

S určitými rozpaky jsem četl o úvahách nasadit výsledky testování žáků na systém hodnocení schopností učitelů. V době, kdy se připravuje plošné testování 5. a 9. ročníků, kdy se vedou diskuze nad standardy v dalších předmětech na ZŠ (mimo Čj, Cj, a Ma), mi to připadá nefér. Ještě se neví – co a jak, a už se vytváří prostředí, že se žáci budou učit jen pro testy.

Jak bylo uvedeno v prezentaci k přednášce a studijních materiálech, tak nelze pracovat s absolutními výsledky z testů, je třeba hledat přidanou hodnotu. Přitom je nutné eliminovat všechny vnější vlivy, což je prakticky nemožné (prozatím). Nemám obavy z toho, že budu hodnocen podle výsledků svých žáků. Dokonce si myslím, že bychom si sami na sobě měli vyzkoušet, co vše se musí žáci naučit a z čeho jsou testováni (dle našich představ zaručeně základní vědomosti).

V naší ZŠ si žáci procházejí testováním online pravidelně. Obdrželi jsme zlatý certifikát společnosti Scio. Určitě existuje dost odpůrců tohoto typu testování nebo této společnosti, ale pokud provádíme testy (Stonožka – ČJ, Ma, Cj a OSP, klíčové kompetence, KEA) od 5. ročníku, tak určitá data „vytěžíme“, a lze sledovat i vývoj výsledků jednotlivců v průběhu školní docházky. Na druhou stranu, o možnosti vyhodnotit přidanou hodnotu (bez znalosti toho konkrétního žáka) lze asi jen těžko hovořit.

V loňském roce jsme také otestovali naše žáky 5. a 9. ročníku v rámci projektu „Diagnostika stavu znalostí a dovedností žáků se zaměřením na jejich rozvoj“.  Testování probíhá online a po dokončení mají žáci okamžitou zpětnou vazbu i s odkazy na cvičné úlohy.

Zpracované výsledné zprávy vždy předáváme žákům a rodičům, protože primárním příjemcem výsledků testování má být žák, pro kterého by výsledky měly být signálem pro další vzdělávání. Zatím tyto signály dopadají ne vždy na „úrodnou půdu“.  

Na začátku listopadu jsem měl možnost zúčastnit se průběhu pilotního testování žáků k projektu Gepard. Sledoval jsem, jak se ověřují testové úkoly vytvořené pro projekt, který je zaměřený výrazně do oblasti práce s informacemi, tj. na „informační gramotnost“. Nejprve vzorek žáků podstoupil ústní pohovory s řešením praktických úkolů u počítače, a poté žáci řešili online test. Velmi zajímavá a pozitivní zkušenost se spoustou informací pro mě jako učitele.    

Určité nástroje a projekty již vznikají, v článcích a reflexích jsem četl pozitivní reakce na projekty Khan Academy, INGOT a Problem Solving Tutor, které jsou velmi zajímavými náměty na vyzkoušení a případné začlenění do výuky. Tyto projekty jsem ještě nezkoušel, ale určitě se na ně chystám. Už se těším.

 


RVP_VT 21 – Výukové hry

Výukové hry

Určitě do výuky patří, ale … vhodných her je jako šafránu, nepočítáme-li drobné hříčky k procvičování učiva (většinou v Aj, ale to nevadí).

Ve hře se žáci učí metodou pokusu a omylu, snaží se proniknout do pravidel a pochopit cíl, kterého má dosáhnout.

Hry samozřejmě proces vytváření a retenci mentálního modelu všemožně podporují – formou jednoduchých cílů, odměn a zpětné vazby. Hry jsou motivující svým systémem strukturovaných odměn, což vzbuzuje u žáků zájem získat další bonusy, splnit levely atd.

Hry pomáhají dětem cvičit pozornost, rozvíjejí soutěživost, koordinaci, propracovanější hry i kooperaci.

Jak už uváděli někteří kolegové, velmi záleží na způsobu použití hry, aby to nebyla jen jakási záplata času ve výuce.

Pan Cikalo vyjádřil přání, aby začaly vznikat výukové hry natolik zajímavé, že by mohly směle konkurovat hrám komerčním. Určitě to je přáním nás všech pedagogů (kromě kolegů paní V. Pochobradské J). I když jsem v tomto směru trochu pesimistický, protože hlavní roli zde opět hrají peníze. V současné době je školství, které se potýká s nedostatkem financí a dalšími systémovými těžkostmi, sotva lukrativním prostředím pro vývojáře her. Ale blýská se na lepší časy, kdy skupiny nadšenců tvoří právě takové produkty (Europe 2045, Ekopolis).   

Na závěr bych použil část kapitoly Učení hrou z knihy Game Industry:

Aplikace nových médií do výuky probíhá postupně a spíše nenucenou formou, často vlastní iniciativou učitelů. Instituce modernizující osnovy ještě nemají dostatečnou znalost nových médií a nevnímají hru jako plnohodnotnou formu výuky. Úspěšné aplikace snad časem pomohou vytvořit základ pro naplnění čtyři století staré vize J. A. Komenského: „škola hrou.“


Předmět IKT na ZŠ

Při tvorbě našeho ŠVP jsem si prosadil výuku IKT (informační a komunikační technologie) jako povinného předmětu ve 4. až 7. ročníku po jedné hodině týdně. V 8. a 9. ročníku je formou volitelného předmětu.

Stále se však nemohu zbavit pocitu, že v současném bouřlivém rozvoji informačních technologií je to málo. Je určitě nutné začleňovat využívání těchto technologií a nástrojů i do ostatních předmětů, ale typografická pravidla a další pravidla pro  tvorbu dokumentů,  grafiky,  prezentací, vyhledávání informací a nejenom to, by mělo být náplní samostatného předmětu.

Takže sbírám pro i proti k začlenění IKT do povinných předmětů i pro 8. a 9. ročník.