Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Říjen 2011

RVP_VT 21 – Výukové hry

Výukové hry

Určitě do výuky patří, ale … vhodných her je jako šafránu, nepočítáme-li drobné hříčky k procvičování učiva (většinou v Aj, ale to nevadí).

Ve hře se žáci učí metodou pokusu a omylu, snaží se proniknout do pravidel a pochopit cíl, kterého má dosáhnout.

Hry samozřejmě proces vytváření a retenci mentálního modelu všemožně podporují – formou jednoduchých cílů, odměn a zpětné vazby. Hry jsou motivující svým systémem strukturovaných odměn, což vzbuzuje u žáků zájem získat další bonusy, splnit levely atd.

Hry pomáhají dětem cvičit pozornost, rozvíjejí soutěživost, koordinaci, propracovanější hry i kooperaci.

Jak už uváděli někteří kolegové, velmi záleží na způsobu použití hry, aby to nebyla jen jakási záplata času ve výuce.

Pan Cikalo vyjádřil přání, aby začaly vznikat výukové hry natolik zajímavé, že by mohly směle konkurovat hrám komerčním. Určitě to je přáním nás všech pedagogů (kromě kolegů paní V. Pochobradské J). I když jsem v tomto směru trochu pesimistický, protože hlavní roli zde opět hrají peníze. V současné době je školství, které se potýká s nedostatkem financí a dalšími systémovými těžkostmi, sotva lukrativním prostředím pro vývojáře her. Ale blýská se na lepší časy, kdy skupiny nadšenců tvoří právě takové produkty (Europe 2045, Ekopolis).   

Na závěr bych použil část kapitoly Učení hrou z knihy Game Industry:

Aplikace nových médií do výuky probíhá postupně a spíše nenucenou formou, často vlastní iniciativou učitelů. Instituce modernizující osnovy ještě nemají dostatečnou znalost nových médií a nevnímají hru jako plnohodnotnou formu výuky. Úspěšné aplikace snad časem pomohou vytvořit základ pro naplnění čtyři století staré vize J. A. Komenského: „škola hrou.“


RVP_VT21 – Vliv technologií na školství

Vliv technologií na vývoj školství

Pokusil jsem se vybrat a poskládat z prostudovaných materiálů k této lekci několik zajímavých myšlenek, které (dle mého názoru) postihují současnou rozpolcenost v nahlížení na začleňování technologií do výukového procesu.

K srdci bychom si měli vzít názor doktora Michaela Riche, který je pediatrem a ředitelem Centra pro vliv médií na dětské zdraví v Dětské nemocnici v Bostonu. Říká: „Využití technologií je dnes již natolik všudypřítomné, že bychom se měli přestat dohadovat o tom, zda je dobré či špatné. Musíme je prostě přijmout jako běžnou součást života dětí. Je pro ně stejně samozřejmé jako dýchání.“

Vliv technologií prudce roste a především vliv medií na děti způsobuje změny v jejich chápání světa – mění způsob jejich myšlení. V mnoha případech se jedná o vývoj přijímaný pedagogy s nelibostí. V jeho důsledku vzniká tzv. „síťová generace“ obtížně vzdělavatelná tradičními metodami.

To je fakt, se kterým se budou muset pedagogové vypořádat, aby mohli být nápomocni svým žákům v procesu vzdělávání. Marc Prensky doporučuje zaměřit se na rozvoj tzv. „digitální moudrosti“. Říká: „Technologie samotné nikdy nemohou nahradit intuici, dobrý úsudek, schopnost řešit problémy či morální směrování. V nepředstavitelně komplexní budoucnosti však nebude mít sebeinteligentnější jedinec bez přístupu k nástrojům digitálního světa šanci vyrovnat se třeba i méně schopným účastníkům sítě.“

Zde nebude stačit jen naučit se pracovat s ICT, ale bude potřeba získat dovednosti využívat ICT prostředků v pedagogickém procesu. Učitelé potřebují čas a přípravu, aby byli připraveni vhodným způsobem tyto pro ně nové nástroje používat. Jak ukazují čísla z výzkumu PISA 2009, kde žáci, kteří využívali počítače ve výuce nejdéle, měli nejhorší výsledky. Důvodem je zřejmě nevhodně pedagogicky používaný počítač při výuce.

Pokud si včas neuvědomíme potřebu sebezdokonalování v umění vhodně nasadit moderní technologie do výuky, potom budou potvrzeny teze o tom, že

znepokojivé výsledky našich žáků se objevují již léta a souvisí s tím, že začaly být ve školách využívány technologie.

Škola se změnila. V prostoru kolem nás je něco nového. Není to nic menšího než produkty vytvořené více jak miliardou lidí propojených počítačovou sítí. Prostředí, kde byl přenos znalostí zajištěn od autority zosobněné učitelem směrem k žákům, je najednou naplněno všudypřítomným mrakem informací, v němž se znalosti nehledají, nýbrž vytvářejí, a autorita učitele se musí dlouhodobě budovat spoluúčastí a diskusemi. Budeme tlačeni svými žáky ke změně metod výuky. Čím dříve na tom začneme pracovat, tím lépe pro obě strany, abychom poté mohli konstatovat stejně jako pan Rheingold úspěšnou implementaci do výuky, ve které jsou studenti zapojeni tak, že se ve skupinách připravují a vzájemně učí. Je na studentech, kdy použijí moderní technologie. Vyhledávají totiž během práce potřebné informace ve všudypřítomném mraku dat na internetu.

Tlak x tah

Tlak na nás učitele bude především vytvářen žáky, což může být (podle J. Zounka) zdrojem poměrně značné úzkosti u pedagogů. Vím, o čem je řeč, protože mám ve své skupině na Aj žákyni, která se po 3 letech v Irsku, kam chodila do školy (vše v Aj), vrátila zpět.

Tah je nabízenou příležitostí, která je pro jedince lákavá např.: přihlášení se do tohoto kurzu, kde je spousta „tahounů“, kteří mě ohromným způsobem inspirují k činnosti.

Čím více takovýchto příležitosti pro nás „obyčejné“ pedagogy setkat se s těmito zapálenými inovátory, tím lépe naše žáky.